Tak.....můj první blog ever :-)

Berte na to prosím ohled a omluvte jednak kvalitu obsahu...tak i jeho provedení.....

Jak se dalo předpokládat, tak je hned od začátku vše velmi hektické a program je tvořen tak, aby si člověk zbytečně moc neodpočinul. Proto nestíhám odpovídat všechny vaše dotazy či děkovat za vaši podporu. Budu se o to snažit průběžně...zde. Nejspíše zvolím postup...nejprve hrubá fakta....a když budu mít někdy snad více času, tak přidám detaily.

 

ZDÁ SE, ŽE PRO ČTENÁŘE JE PŘÍJEMNĚJŠÍ VARIANTA ŘAZENÍ TEXTU TAK, ŽE NAHOŘE JE NEJNOVĚJŠÍ

 

25.112012 (23:05 AL) Thanksgiving Day in New Orleans

Ufrcely nam dalsi dva tydny skoly. Napln take mozna nekdy dodam posleze (pozn. FLEX, SNCO's, teaching, TLP, FRLM, Project X). A nasledoval druhy prodlouzeny vikend. Tentokrate ve ctvrtek 22. byl statni svatek Dikuvzdani a v patek tzv. Black Friday, coz neni svatni svatek, ale vetsina skol a statnich instituci (nastesti vcetne AirForce) ma take volno. Tento prodlouzeny vikend jsem vyuzil nabidky spoluzaku, kteri si naplanovali vylet do New Orleans, kam jsem se chtel podivat od zacatku zdejsiho pobytu. Tentokrate nedoprovazel vylet zadny defekt ci strach, zda tam pujcene auto dojede v poradku a vcelku. Jeli jsme spoluzakovym AUDI S4, ktery sjelo z pasu fabriky pred par mesici. Tedy lahodna a pohodlna jizda. Vyrazili jsme ve stredu po skole a do New Orleans jsme se dostali tesne pred devatou. Ubytovali jsme se v hotelu Westin (www.westinneworleanscanalplace.com/gallery), ktery zarezervoval spoluzak - majitel AUDI. Ten si s sebou vezl novou pritelkyni, ktere chtel nejspise udelat radost a nejspije si ani neuvedomil, ze by bylo vhodne se optat studentika z rozvojove zemicky, jake ma predstavy o cene pokoje :D Nicmene, hotel byl krasny, primo u reky s nadhernym vyhledem, vyhrivanym bazenem na strese 28. patra hotelu a jen cca 10 min chuze od proslule francouzske ctvrte. Tam jsme se vypravili v podstate kazdy ze tri zde stravenych veceru. New Orleans je proslavene skvelou hudbou a vybornym jidlem. Vseho jsme byli svedky a vice snad opet z videa. Casem urcite vytvorim i fotogalerii z tohoto krasneho mesta (prozatim neco fotek k zhlednuti alespon na FB). Do toho jsme meli stesti na krasne pocasi, ktere uz ani mistni necekali. I proto jsme si mohli onen zmineny bazen nejednou vyzkouset. V sobotu vecer jsme se vratili na zakladnu, abychom mohli nedeli opet venovat domacim ukolum :-(

 

12.11.2012 (24:15 FL) Niceville a Destin vikend - Florida

Dalsi tyden skoly a prvni ze dvou prodlouzenych vikendu. Zkusim nekdy casem dopsat i co bylo ve skole, ale vzhledem k tomu, ze jsem se zapisky vice jak 14 dni ve skluzu a nezda se, ze bych tu jeste kdy vysetril vice casu...tak nevim nevim. Prvni prodlouzeny vikend v ramci SOS byl diky pondeli 12.11. - statni svatek: Veteran's Day. Nase letka se hned na zacatku kurzu shodla, ze to by mel byt vikend pro spolecne "sdruzovani". A tak se take stalo. Zamluvili se dve chaty, ktere patri nasi zakladne a jsou na Floride. Z rodinnych duvodu se akce neucastnila pouze jedna ze spoluzacek a jeden spoluzak. Pulka lidi jela uz v patek po skole. Druha pulka (vcetne me) chtela zacit praci na ukolech jeste na zakladne, tak jsme vyrazili az v sobotu rano. Kolem obeda jsme byli na miste a uzivali si paprsku na plazi. Chatky byly primo na plazi u mestecka Niceville...pres vodu jsme koukali na Destin. Chatky za par penez a dobre vybavene poskytovali vse, co jsme potrebovali.

Hned prvni vecer jsme vyrazili do Destinu s tim, ze se zajdeme podivat na novou bondovku do kina a pote na nejake to pivko. Meli necekane vyprodano, tak jsme museli rovnou na to pivko. Byli jsme ve dvou podnicich, kde se nevim porad rozhodnou, ktery byl lepsi. Ale oba proste uzasne. V prvnim piano baru bylo cca 6 muzikantu, kteri se prubezne stridali snad u vsech nastroju a postupne hrali pisne na prani za dobrovolny poplatek...a hrali uzasne. V druhem podniku byla take ziva kapela, ktera hrala novejsi zalezitosti, ale v mnoha pripadech jsem mel take pocit, ze snad lepe nez original. Druhy podnik byl navic kouzelny tim, ze byl na pul outdoor....v patre, ktere bylo primo nad pristavistem, takze romantika.

 

Po dlouhe noci jsme dopoledne v zasade prospali...k tomu jsme potrebovali sily na odpoledne. Vetsina ucastniku jela zkusit (tentokrate jiz uspesne) znovu kino. Ja plus dalsi dva jsme ale zajeli do pristaviste, kde nas cekal predem domluveny majitel katamaranu. Jeden ze spoluzaku vi, jak plachtit a nas dva to behem odpoledne snadno naucil. Ve skutecnosti jsem to chapal po peti minutach ;-) Nekdy vam za dlouhych zimnich veceru budu vypravet, co predchazelo spusteni clunu na more. To se nasmejete. Tady to popsat nejde, protoze u toho musim pouzivat model, obrazky a nevim co jeste, abyste mi to uverili :D Nicmene, jak byl clun na vode....tak jsme vyrazili. Nejprve ridil zkuseny kapitan a pak jsme se prostridali vsichni. Byl to uzasny zazitek. Foukal nam silny vitr, takze clun mel slusnou rychlost a z cca 5ti hodin na mori nas skoro dve hodiny doprovazeli delfini. Kteri si evidentne za nami priplavali hrat. V nekterych momentech byli cca 5 metru od nas a naraz treba 6 delfinu. Krasa.

 

Vecer jsme jeste zvladli jeden poker turnajek a seznameni se sousedy, kteri vymenili svoje cerstve nalovene krevety pripravene na grilu za pozvani k pokerovemu stolu. V nedeli dopoledne jsme se vratili rychle dohanet ukoly.

 

4.11.2012 (15:00 AL) Pensacola Air Show - Blue Angles

Pozn: po cca 14 dnech pozvolneho louceni se se mnou zda se definitivne rozloucil muj Toshiba netbook :-( Coz krome jinych komplikaci prinasi i novinku na tyto stranky...necekejte ted nejakou chvili carky, hacky :D

Tedy....oproti puvodnimu planu na vikend z tydne: spat, delat ukoly a relaxovat jsem nakonec vcera zmenil nazor a absolvoval jednodenni vylet na Floridu do mesta Pensacola. Duvod byl jediny...vcera tam byla na zakladne velka air show, ktera koncila poslednim vystoupenim legendarnich Blue Angels v sezone 2012. Pro fanousky vseho letajiciho je seznam statickych i dynamickych ukazek dostupny zde www.naspairshow.com/ Bylo toho k videni opravdu hodne. Jen pochopitelne v tomto pripade jiz optika telefonu neni dostacujici. Z videa ale bude snad opet patrne, ze to stalo za to. Vynasnazim se dodat do fotogalerii take jednu z Pensacoly, ale netusim kdy.

Na ceste zpet do Montgomery jsme se zastavili na veceri v jedne z pobocek vyhlasenych irskych restauraci McGuires. Do detailu provedeny interier, vyborne jidlo za rozumne penize. A pochopitelne 20 min cekani na volny stul :D Ale rozhodne to stalo za to.

 

2.11.2012 (20:30 AL) Druhý týden SOS za mnou

 

Nevím, zda se již opakuji...ale SOS dá člověku opravdu zabrat poněkud více než přípravný IOS kurz :D Nebudu dnes rozepisovat kolik úkolů a studia tento týden bylo, ale bylo toho opravdu nemálo. V uplné stručnosti ty nejhlavnější rysy: nešel jsem spát před půlnocí, nevstával jsem později než v 6 (kromě čtvrtka - vysvětlím později), prezentoval jsem dva svoje briefingy - jeden k mé funkci zde: Project X Officer a druhý na téma: důvody vstupu do armády, soucastné povinnosti a proč je moje práce pro letectvo důležitá. K tomu jsme absolvovali 7 dalších úkolů v Projectu X, jedno praktické cvičení FLEX a dnes jsme psali dvoustránkovou esej (během hodiny a půl), která měla být rozborem 10 min ukázek z filmu a to dle různých modelů Leadershipu. Uff. Docela makačka. Dnes jsme také odevzdávali výběr našeho tématu (po dvojicích) pro onu dlouhodobou práci ohledně národní bezpečnostní strategie na téma používání aktivních záloh v letectvu. Budu muset hoóóódně načíst :-( Dalšího hodně načtení budu muset stihnout do čtvrtka, kdy budu muset 15 min přednášet v jiné letce některé pasáže z americké doktríny. Nu a jak už je to tradicí...od minulého pátku mám na GPS naběháno dalších cca 35km ;-)

Jak jsem dopsal minulý blog 26.10., tak jsem pokračoval na tradiční uvítací povinný večírek SOS. Program bude také zřetelnější z videa. Ve velkém sále byla instalována nafukovací aréna pro bojovníky s "tyčí", co se navzájem shazovali ze "sloupů". Jak o poklad Xapatan ;-) Nu tu jsme se moc nezdrželi, protožo náš zástupce byl brzy vyřazen a pak už to byla nuda.

V sobotu ráno jsem rád přijal nabídku lekce golfu od mého spolužáka, který hraje od svých 10 let a je to poznat. Bylo to moc příjemné i přes to, že jsme vyráželi v 6:30 (což jsem původně netušil) a dost nepříjemně foukalo. Určitě bych rád tuto možnost zde ještě někdy využil za lepšího počasí.

Zbytek soboty a neděli jsem již trávil jen odpočinkem a vypracováváním úkolů na tento týden (byl to první víkend bez výletu :-( ).

Tento týden jsme měli ještě jednu mimo školní zajímavost. Ve středu tu byl Halloween. Společně jsme zajeli na večeři a kdo už tam nepřijel v kostýmu, tak "byl donucen" nějaký zakoupit cestou z večeře na Karaoke. Nu byla to velká švanda. Byl jsem tentokráte za řidiče, tak už mě to kolem druhé hodiny ranní moc nebavilo, ale musím uznat, že většina z mých spolužáků umí zpívat opravdu dobře a dva přímo úžasně. Nu a díky tomuto svátku jsme měli ve čtvrtek právě až na desátou, ale vzhledem k tomu, že jsem se do postele dostal ve 3 ráno, tak to zas o tolik lepší než jiné dny nebylo :D

Foteček mám z tohoto večírku podařených vícero, tak dám alespoň malou "ochutnávku" do nové Fotogalerie - Halloween.

26.10.2012 (10:00 AL) Začátek SOS

Věřím, že jsem to tu již zmiňoval tolikrát, že se v tom všichni dokonale orientujete. Jen pro připomenutí. IOS byl kurz pro nás 35 mezinárodnch studentů z 25 různých zemí, který nás měl připravit na kurz SOS. SOS je kurz pro kapitány amerického letectva. V tomto kurzu, který začal od tohoto pondělí nás je cca 680 studentů = 35 nás mezinárodních+zbytek amíků. Jsme rozděleni do 6ti squadron a ty jsou rozděleny do letek. Každá letka má 13 studentů. 35 letek má to štěstí, že jeden z těchto 13ti je jeden z nás 35ti mezinárodních :o) Letky jsou úmyslně poskládány tak, aby v každé byla minimálně jedna žena, pak zpravidla jeden civilista a zbytek co nejvíce pestrý - tzn. z různých oborů: pilot, logista, finančák, bezpečák, munice, satelity a podobně. Stejně tak tomu je i v mém případě. Jsem ve squadroně BlackHawks, letka H-75, krycí název Bad Ass BlackBirds :D Máme dvě vojandy, jednoho civilistu a mix. Z toho mixu ještě všechny nevím přesně, protože při představovanání všichni používali milion akronymů, jak je dobrým zvykem všude v letectvu. Tahle mixáž je dle mého názoru jeden z největších přínosů pro místní studenty (ale i pro mne). Mají tak možnost rozšířit si trošku obzory a pochopit principy práce svých "kolegů".

Pochopitelně, je to od začátku ještě náročnější než IOS. Tempo při hodinách je svižné a nikdo se neohlíží, pokud nestíháte. Mám ale snad štěstí na složení letky, protože se všichni zdají přátelští a snaží se být nápomocní. V úterý byl hned zase vstupní PT test, ve kterém jsem již díky tréningu z OS bez problémů obstál a byl jsem druhý z letky. Každopádně máme ještě hodně kilometrů před sebou ;-)

Nejnáročnější je stále přítomný časový deficit. Tělocvik si v SOS organizují letky samostatně, proto přednášky začínají již většinou od 7 hodin :-( Ze školy jsem se ještě nedostal dříve než v 16:30 a pak teprve jdem na ten tělocvik. Potom teprve ale začíná ta dřina. Každý týden musíme odevzdat 2x journaling na téma, které si sami vybereme, ne kratší než 1 strana A4 na PC. K tomu na každý přednáškový den musíme načíst v průměru cca 50 stran textu. A věřte, že v každé debatě přednášející během pár prvních otázek pozná, jestli načteno máte, nebo nemáte ;-) Nu a pak jsou tu další úkoly. Včera jsme například museli odevzdat vypracovaný vojenský životopis dle USA vzoru a dnes odevzdat osnovu pro vícetýdenní práci na téma strategie obrany státu - což vypracováme po dvojicích a bude to mít spoustu podúkolů. Výsledkem má být práce na 35 stran :-( a 15 min briefing od každého z nás. Tedy vzhůru do práce!!!!! Zdravím vás všechny....

25.10.2012 (20:30 AL) IOS Graduce a výlet na Floridu

Bylo to všechno sice teprve minulý týden, ale mám pocit, že se mezitím událo asi milion věcí a v řece uteklo opravdu hodně vody :D

Ve středu (17.10.) nás už čekala jen večerní IOS graduace. Byl to povedený slavnostní večer. Padlo spousta vřelých slov a u mnoha kolegů jsem zahlédl dokonce slzy ;-)

Po večírku s kvalitním pohoštěním jsme se přesunuli na "barák" a dlouho do noci plánovali výlet na Floridu. Ve čtvrtek ráno jsem se stihl (snad naposledy) ještě během hodiny přestěhovat do mého současného, ale naštěstí také nejlepšího pokoje, k mé nové SOS letce. Nu a v cca 10 hod jsme vyrazili dvě auta (3 a 3 pasažéři - konkrétně, se mnou Rumun a Libanonec a v druhém autě Turek, Alžířan a kluk z Indonézie) směr jih.

Ve středu jsme stihli ještě vybrat a zabookovat hotel, takže jsme jeli na jistotu. Do Tampy jsme dorazili ve večerních hodinách. Ubytovali jsme se a zašli na pivko. Ráno jsme se na devátou přesunuli k branám zábavního parku Busch Gargdens (seaworldparks.com/en/buschgardens-tampa). Díky naším Military ID se nám podařilo ušetřit cca 100 dolarů za vstupné. Což bylo více než příjemné. Ale přiznám se, že i za ty peníze by to tam stálo za to. V parku by kdokoliv mohl průměrným tempem v klidu prožít dva celé dny. My jsme to pojali sprintem a stihli jsme snad něco více než půlku. Celý park je neskutečně krásný. Jeho jedinečnost spočívá především v kombinaci nádherné přírody a exotických zvířat v dokonalých expozicích a nespočtu různých adrenalinových atrakcí - převážně v podobě horských drah. K tomu mají vše do detailu promyšlené, tak aby zvládli tisíce návštevníků denně ve všech věkových kategoriích. Asi to nemá smysl více popisovat, protože to ani popsat nejde :D Věřím, že z videa vás o tom přesvědčím lépe.

 

V parku končili v 18:00 což bylo tak akorát, abychom vyrazili směr Orlando. Naštěstí to bylo jen něco přes hodinku jízdy. Hotel jsme zamluvený tentokráte neměli, ale cca během hodinky jsme našli jeden za super cenu a dobré kvality blízko našeho dalšího cíle: parku SeaWorld (seaworldparks.com/en/seaworld-orlando).

Opět se nám podařilo ušetřit cca stejnou sumu za vstupné, což člověku vždy od rána tak nějak rozjasní den :D Nicméně, ani v tomto parku bych peněz za zmíněné vstupné nelitoval. PS: v obou pířpadech to funguje tak, že se zaplatí vstupné do parku (byť nemalé), ale uvnitř již neplatíte za nic. Všechny atrakce - zde konkrétně například show s delfíny, show verlyb, show tuleňů, akrobatické divadelní představení, polární medvědi, několikero neskutečných horských drah.....vše již je v ceně. PS: každá ze zmíněných show je cca 30 min ve svém samostatném "stadionu". Prostě mazec....jen ze SeaWorldu mám cca hodinu videa ;-) Nemohl jsem si pomoct....

 

Jestil se někdy do USA podívám s rodinkou, tak tyto dva parky nevynecháme ;-) V případě tohoto parku se nám díky sprintovému tempu podařilo shlédnout a vyzkoušet cca dvě třetiny nabízeného a kolem 20:00 jsme řádně uťapkaní nasedli opět do aut. Ještě jsme chtěli využít hotelových kupónů na mílové kolo motokár hned za hotelem. Plán byl takový, že se přesuneme zpět k hotelu (cca 20 min jízdy), dáme motokáry a abychom ušetřili za další den v hotelu, vyhnuli se nedělním kolonám a měli v neděli čas na rekonvalescenci, tak pojedeme zpět do Alabamy přes noc. Bohužel na cestě z parku k motokárám jsme se rozdělili a 10 min na to volali z druhého vozu, že trefili obrubník a zničili kolo (ne jen pneu, ale i kolo). Bohužel zapůjčená (obě stejné) Hyundai Elantra disponuje pouze dojezdovou rezervou. Po pár hodinách vymýšlení různých scénářů jsme nakonec opět ulehli v hotelu s tím, že se ráno pokusíme sehnat opravu kola či kolo nové. No nebudu vás napínat. Po dvou hodinách marného snažení jsme nesehnali v neděli nic a max. 50 mil/hodinu (což je limit pro tuto rezervu) jsme se po 11 hodinách jízdy dostali v cca 20:00 zpět do Montgomery :-)

17.10.2012 (20:00 AL) První etapa za námi

Je tomu opravdu tak. Zítra máme poslední debriefingy, závěrečná hodnocení od našich instruktorů, pár feedbacků a pak už jen graduace a večírek s velitelem. IOS tedy končí a již se těšíme od příštího týdne začít novou etapu: SOS. Je mi jasné, že času bude ještě méně a proto si dnes ukrojím, alespoň malý kousek ze "sepisování" :D

Víkend byl poklidný a neabsolvovali jsme žádný větší výlet. V sobotu všichni dospávali a relaxovali po náročném školním týdnu. Večer jsme jen zajeli na partičku kulečníku. V neděli jsme si po obídku zajeli na déle plánovanou projížďku na koních. Bylo to kousek severně od Montgomery u města Millbrook. Projížďka byla hodinová v prostoru lesíků kolem farmy. Byl to moc příjemný relax.

V pondělí jsme jako letka získali poslední možnou výhru v rámci IOS a to při posledním přezkoušení z TV (1,5 mil běh, sedlehy, kliky). Naše letka v součtu získala zdaleka nejlepší skóre. Osobně jsem ve všech zmíněných disciplínách za těchto 6 týdnů dosáhl také významného zlepšení, takže jsem spokojen. Tímto posledním vítězstvím jsme již jen potvrdili naše celkové vítězství v souboji tří letek po dobu IOS.

Dnes jsme si na rozloučenou dali tzv. Warrior run. Nejprve každý běží sólo 5km a jednotlivé časy se po letkách sečtou. V momentě, kdy přiběhne poslední z letky, tak se letka pěkně seřadí a běží se další 4km v kupě. Především druhá etapa je hlavně o psychice a týmovém duchu. Dnes dopoledne jsme se byli opět podívat do prostor SOS a každý jsme se potkali v našich budoucích třídách s našemi budoucícmi veliteli letek. Můj mjr. Shannon Cummins se zdá být prima chlapík a byl dokonce párkrát v ČR, tak uvidíme.

Utíkám teď s kolegy plánovat výlet na Floridu, protože čtvrtek-neděle máme volno na přípravu pro SOS. Už jsme ale všichni připravení :D

 

13.10.2012 (20:30 AL) 14 sprintových dnů v IOS

V podstatě jsem od začátku čekal, kdy to přijde....a sám jsem se divil, že to tak dlouho nepřicházelo :-) Ale nakonec přeci...pro pisatele blogu noční můra v podobě 14-tidenního zapisovatelského restu :D Nu....prostě nebylo kdy....zkusím se teď s tím poprat tak, aby to bylo uvěřitelné.

Po návratu z DC jsme si sotva stihli přeprat a byli jsme hned zpět ve školním procesu. Bohužel jsem si z DC krom krásných zážitků přivezl taky nachlazení (pozn. pro rýpaly :D nebyl jsem ani zdaleka první), takže do středy jsem s tím bojoval :-( Naštěstí tu mají metodiky, jak léčbu urychlit....především v podobě úterního pár mílového nácviku a pak středečního ranního ostrého 8,5 km běhu :o) Ale v podstatě se dá říct, že v tu středu jsem to už dopotil a odpoledne jsem do zápasu "taktické hry" s názvem FLEX nastupoval již vcelku v pohodě.

Abych předešel dotazům: ty červené dresy jsme měli všichni, jen někteří jsme si je už stihli před focením sundat ;-) V této "hře", jejíž podstatou je především snaha o pochopení obrovského množství pravidel, naše červená letka s velkým náskokem porazila ostatní dvě letky. A díky tomu jsme také získali další stuhu na náš prapor ;-)

Hlavní dva tvůrčí úkoly toho týdne byly: vytvořit třístránkovou esej na téma: Leadership, followership and team building abilities....a to dle různých metodik. Naše silné a slabé stránky v různých přesně stanovených oblastech po dobu našeho prozatimního působení zde. No byla to prostě slast....už v češtině to poskládat mi nedělá dobře :D No a pak jsme dostali další zadání na pátek v podobě 7mi minutové prezentace (bez použití pc), jako pro studenty střední školy. Téma: naše důvody vstupu do Air Forces a popis našeho zaměstnání. To už bylo lepší, ale také jsem přípravě musel pár nočních hodin věnovat. PS: menší a každodenní úkoly vypisovat nebudu ;-)

Ve čtvrtek (4.10.) jsme měli plánovanou exkurzi na univerzitě v Auburnu (www.auburn.edu/). Úplný BeverlyHils 90210 :-) Dostali jsme přidělenou studentku, která nás provedla (celou dobu šla pozpátku) celým kampusem. Krásný studijní prostředí....pravda je, že na civilní vysoké škole jsem u nás už nějaký pátek nebyl, ale....tady je vidět, že je zainvestováno. Což ale také souvisí s tím, že za studium zde studenti musí řádně zaplatit.

Při cestě zpět na základnu jsme se ještě zastavili v nově vznikajícím muzeu ve městě Tuskegee (tuskegeeairmennationalmuseum.org/). Toto muzeum je věnováno první afroamerické letce v americkém letectvu. Asi si dovedete domyslet okolnosti jejich počátků. Je to údajně i pěkně zfilmováno (www.csfd.cz/film/12594-letci-z-tuskegee/), ale ještě jsem to osobně neviděl. Určitě někdy mrknu. Je to maličké muzeum, ale kus historie tam cítit je a fandím jim, aby to rozjeli ve větším (což plánují).

Jako tradičně....přijeli jsme z "výletu" na základnu a hodinku na to byl plánován odjezd :D Tentokráte na tradiční cocktail večírek pořádaný místním Rottary Clubem. Někteří ze spolužáků tu měli možnost potkat kolegy ze svých krajin, kteří jsou na jiných kurzech. Já tu byl z ČR sám. Což mi nebránilo příjemně pohovořit se spoustou zvědavých a srdečných lidí. K tomu byla zdrama spousta výborného jídla a pití + živá hudba ;-) Sečteno, podtrženo to stálo za to....nicméně do postele jsem upadal již v polospánku ;-)

V pátek po škole to nebylo ovšem o nic méně nabité. Odpoledne bylo rezervováno na osobnější seznámení s některými instruktory z IOS. U jezera připravili BBQ a k tomu bylo několik soutěží (přetahování lana, fotbal a podobně). Asi ani už nemusím znovu opakovat, kdo vše vyhrál :D

Nu a jak jsme vše vyhráli a snědli tam, tak nás autobus přesunul na Montgomery Affair. Což je taková kombinace místního farmářského veletrhu a slušnýho množství všech kolotočářských záležitostí. To vše doplněno o rodeo show a mraky jídla. Jednou z kulinářských specialit této akce byly obří krůtí stehna na všechny způsoby, především grilované. Neodolal jsem....a ještě v sobotu jsem si na zbytku krásně pochutnal :D (viz. Fotogalerie - Strava).

O víkendu jsme si chtěli všichni tak nějak konečně odpočinout. Někteří využili naopak toho, že byl prodloužený víkend o pondělní státní svátek (Columbus Day). Já patřil k té odpočinkové skupině. V sobotu jsem jen relaxačně nabíral sil a v neděli jsme jen s pár dalšími zajeli opět k našemu šéf instruktorovi (pplk. Smith). Jeho dům u jezera je prostě senzační. Udělali jsme BBQ (my se postarali o jídlo) a všichni jsme si náramně pošmákli. Ujal se toho hlavně Celles z Brazílie. Má talent ;-) Pak jsme si chvilku zahráli Corn Bags, což je zvláštní ale návyková hra (připomínající nám nejblíže Petanque). Hážou se sáčky naplněný kukuřicí na vzdálenost cca 10m a  je snaha trefit díru v nakloněné desce (přidám někdy fotku). Pak jsme se pustili do rybaření. Nejprve jsme chytali na cvrčky malé rybky, které jsme pak společně s kuřecími játry za tmy používali na větší kousky. Chytil jsem krásnýho sumce. Nevím míry ani váhy, ale byla to pořádná ryba a já byl moc spokojen. Večer jsme zakončili partičkou pokeru a jeli zpět na základnu. 

Nu....a ten druhý týden "sprintu" se nesl v hodně podobném duchu jako ten první. S tím rozdílem, že nám chybělo to pracovní pondělí, ale úkolů a práce bylo stejně :D Hned v úterý jsme měli druhé kolečko na Projektu X. Tentokrát se nám dařilo již mnohem lépe než při prvním kole. Dokončili jsme 2 ze 4 úkolů a sice jsme nebyli nejlepší četa, ale všichni jsme byli spokojení. Hlavním školním projektem tohoto týdne byla příprava na debatu, která měla přesně stanovené zadání a pravidla. Každý se účastnil a stálo nás to dost času a práce. Téma bylo (stručně řečeno): zda a za jakých okolností je možné odmítnout rozkaz.

V úterý večer nás pozval Carlo Dotimas k sobě domů na pívo. Z toho nakonec byla hostina jak na zámku. Carlo je jedním z AGA=AmericanGoodwillAmbasadors, tzn. dobrovolníků, kteří pomáhají zahraničním studentům v poznávání místních zvyklostí a při případných problémech s čímkoliv. Carlo je konkrétně AGA našeho kolegy z Rumunska. Je to prima chlapík, který se často účastní našich společných akcí. Má nádherný dům, ale nemá rodinu :-( Nicméně nadívaná mladá kuřátka (rýží s rozinkami) byla vynikající (opět viz. fotogalerie - Strava).

Ve čtvrtek nás pplk. Smith pozval (někde nám i sehnal lístky zadarmo) na zápas v americkém fotbalu na jeho univerzitě ve městě Troy. Byl to příjemný zážitek. Sice to byla jen univerzitní soutěž, ale již na úrovní, která si zasloužila televizní přenos. Dá se říct, že za tu dobu (hra trvala cca 4 hodiny!!!!) jsem i docela pochopil základní pravidla. Nicméně, v telce bych si to asi užil stejně. Co se musí nechat, tak všechna show kolem.... kapela, roztleskávačky, buráky a tak podobně je dotažená k dokonalosti a zážitku to dost přidává na kvalitě ;-)

 

28.9.2012 (16:50 D.C.) Washington D.C. - Reagan National Airport

Sedím právě na letišti ve Washingtonu a čekám na let zpět do Atlanty...a poté autobusem zpět do naší "domovské" základny v Montgomery. Před chvílí jsem při čtení emailů z domova, "z ničeho nic" získal impuls svěží energie a tak ji využívám a zkusím napsat zase pár řádků o včerejším posledním poznávacím dni ve Washingtonu.

Společný povinný program byl včera plánován již jen na dopoledne. To jsme trávili v okolí Mt Veronu (en.wikipedia.org/wiki/Mount_Vernon), což bylo sídlo prvního amerického presidenta G. Washingtona. Exkurze začala 20ti minutovým filmem o životě G. Washingtona a poté následovala prohlídka domu a blízkého okolí. Bylo to zajímavé, protože naprostá většina všeho zde vystaveného je (alespoň podle slov průvodce) originální-původní. Sídlo je umístěné v nádherném prostředí - na kopečku nad řekou....s krásným výhledem. A dům samotný je vybavený tak, že kdyby tenkrát chlapci nezapomněli v projektu na Wi-FI, tak bych tam klidně bydlel i dnes :D

 

Po obídku jsme tedy měli již volno. Každý ho využil po svém. Já osobně jsem s pár dalšími zašel do národního muzea věnovaného Holokaustu (www.ushmm.org/). Jak je zde dobrým "zvykem", opět byl vstup zdarma. Samotná budova je architektonickým skvostem provedeným do všech detailů. Vystaveno je mnoho exponátů k dané tématice, tisíce fotek, obrázků a dalších předmětů. K tomu všude na velkých monitorech či v několika mini-kinosálech běží ve smyčce různá autentická videa z dané doby. Rozhodně jsem neměl pocit, že by tam bylo něco utajováno či zkreslováno. Několikrát mne tam z toho "zamrazilo"....a zase jsem si mohl o to víc uvědomit, jak moc dobře se máme!

Více jsme toho z nabízených muzeí bohužel nestihli, protože jich naprostá většina zavírá nejpozději kolem 17:30. Tak jsme cestou zpět k hotelu zašli naposledy nakouknout na White House. Jen jsem něco vyřídil a šli jsme na hotel ;-)

Na večeři jsme na rozloučenou s Washingtonem zašli do české restaurace ( www.bistrobohem.com/contact-us/). Po chvilce jsme sice zjistili, že pravou kávu (kterou inzerují) zrovna tento večer nedostaneme (chyběl proškolený personál) a že točená Plzeň zrovna došla :-) Nicméně nakonec jsem si pochutnal na haluškách a točeném Bažantovi. Potom jsme zjistili, že někteří z personálu jsou Češi a Poláci. A nakonec nám skoro celý večer dělal společnost příjemný "provozní", který tu žije již cca 10 let. Od něj jsme se dozvěděli (krom mnoha různých historek ze všech koutů USA), že restaurace je jediná česká v DC. Je otevřená teprve od února a daří se jim dobře. Což se nedivím. Moc pěkně udělaný, stylový interiér, dobré jídlo a pití a příjemná obsluha. Držím palce, ať se jim vede!

 

27.9.2012 (21:30 D.C.) Washington D.C.

Tak polovina našeho výletu do Washingtonu je za námi. Je toho tolik, co jsme stihli, že nevím kde začít :-) Zkusím to tedy podle našeho plánu, který se daří plnit na minuty přesně - smekám plánovačům.

Ubytováni jsme po celou dobu v hotelu Washington Plaza, který je dostatečně luxusní, ale především je na výborném místě. Pohodlou chůzí jste za cca 20 minutek na tzv. National Mall - což zná člověk z mnoha filmů. Je to v podstatě park, který je obklopen mnoha muzei a dalšími institucemi. K tomu rovnou dodám zajímavost: v drtivé většině těchto nádherných budov je vstupné ZDARMA! Na jednom konci je State Capitol a na druhém Lincoln Memorial. Hned v pondělí jsme s průvodcem stihli udělat velký okruh, při kterém jsme viděli: Lincoln Memorial (cs.wikipedia.org/wiki/Lincolnův_památník), Korean Memorial (www.nps.gov/kowa/index.htm), Vietnam Memorial (thewall-usa.com/), FDR Memorial (www.nps.gov/frde/index.htm), MLK Memorial (www.nps.gov/mlkm/index.htm) a nakoukli jsme přes plot i na White House (www.visitingdc.com/neighbor/lafayette-park-washington_dc.htm) z Lafayette parku. Všechny tyto pamětníky jsou hodně působivé a nádherně - poutavě provedené. Je tedy ale také pravda, že jsou povětšinou hodně mladé, ve srovnání s našimi (ve srovnání s našimi také do nich byla evidentně zainvestována jiná suma). Tady si na některé momenty z historie vzpomněli s menším zpožděním :-) Ale nakonec vzpomněli....a hodně se jim to povedlo ;-)

Po obídku jsme jeli na prohlídku Smithsonian National Air & Space Museum (airandspace.si.edu/) a poté do National Air & Space Museum Steven F. Udvar-Hazy Center (airandspace.si.edu/udvarhazy/). V podstatě se jedná o jednu instituci se dvěma lokacemi. Obě jsou úžasné. Věřím, že v této podobě tu musí něco zaujmout každého, včetně lidí, kterým letectví neříká vůbec nic. Především v druhé zmíněné jsou stovky exponátů, od klasik, přes různé technické kuriozity, až po raketoplán Discovery.

Fotečky k tomuto jsem již zařadil do samostatné fotogalerie, aby se tu člověk za chvilku neukolečkoval :D

Po skončení pondělní povinné části (kdy jsme nachodili nechci ani vědět kolik) mě nejmenovaní "kamarádi"  :o) vyhecovali, že se musí pokračovat v běžeckém tréninku a tak jsme si dali cvičných cca 5km v davech místních všudypřítomných běhavců. Naštěstí jsme to stihli proložit několika keškami, tak to tak nebolelo :o)

Úterý pokračovalo v nastaveném tempu. Ráno jsme začali přednáškou generála v nějakém úřadu pro bezpečnost státu (nebylo to moc poutavé). Poté jsme se přesunuli na Arlingtonský národní hřbitov (cs.wikipedia.org/wiki/Arlingtonský_národní_hřbitov), který z nějakého filmu zná každý. Je to neuvěřitelně "nekonečný" hřbitov.

Prohlídka s průvodcem byla pomocí autobusu s několika zastávkami. Např. u místa, kde leží několik členů rodiny Kennedy. Je to na rozloze několika běžných brněnských čtvrtí :-) Jsou zde místa, kde jsou honosné pomníky různých významných důstojníků, ale také ty nekonečné řady jednoduchých bílých pomníčků, vyrovnaných do přesných řad. Z videa bude snad ta "nekonečnost" trochu viditelná. Leží tam více než 300000 vojáků. Denně tam v průměru probíhá cca 30 pohřbů. Také jsme tam viděli výměnu stráží - tradiční show vojáků, kteří zde stráží 24 hod denně. Musí to být nepředstavitelně náročné.

Odpoledne jsme byli na prohlídce ve Voice Of Amerika (www.voanews.com/). Což jsem původně myslel, že je jen rádio. Nakonec se ukázalo, že také televize a fungují i jako internetové zpravodajství. Mají taky provoz 24/7 a vysílají tuším v cca 40 jazycích po celém světě. Já ještě nebyl nikdy v zákulisí rádia či televize, takže mne to hodně bavilo. Byli jsme přímo při vysílání zpráv a mohli nakouknout "pod pokličku".

Po návratu na hotel jsme nešli běhat :D protože nás čekala ještě polo-povinná večeře. Společně s našimi instruktory jsme byli v Old Ebbitt Grill (www.ebbitt.com/main/home.cfm?Section=Main&Category=About_the_Ebbitt). Což je stylová restaurace na dohled od White House, kde se schází údajně místní smetánka. Prozradím rovnou: já nikoho známého neviděl a za ty peníze bych se v Brně najedl lépe a v luxusnější restauraci ;-)

Z dneška (středy) mám smíšené pocity :D program byl nabitý, nicméně celý (třetí) den chození (a hlavně postávání - což moje záda přímo "zbožňují"), k tomu v uniformě ty positivní pocity značně ochuzují.

K programu :D : začali jsme návštěvou Pentagonu (pentagontours.osd.mil/), na což jsem se moc těšil a nezklamal ;-)

Opět všichni znáte z každého druhého agentského filmu. Sídlí zde v podstatě ministerstvo obrany se všemi svými složkami. Je to budova, která od svého postavení do dneška stále drží několik prvenství. Je to například největší kancelářská budova na světě, kterou ale tenkrát stihli postavit už za 16 měsíců. Odhadují, že dnes by se to kvůli výběrovým řízením a všem papírovým válkám stihlo nejdříve za 4 roky!!! Přes svoji gigantičnost je navržena tak, že i mezi nejvzdálenějšími místy se pěšky přemístíte do 7 minut. Přimo k budově vede metro, autobusy, parkoviště je pro 6500 aut a v budově pracuje cca 24000 lidí!!! Neskutečný čísla. Co jsem z filmů nezaznamenal je to, jak je to opravdu město ve městě. Vzhledem k tomu, že tam mají také provoz 24/7, tak jsou tam vybaveni malou obchodní pasáží se vším, od jídla, přes oblečení až po šperky. Zajímavost: uprostřed pětiúhelníku je prostranství (park) k odpočinku. A uprostřed tohoto parku je budova, která prý v určitém období byla nejvíce fotografovanou budovou sovětskými soudruhy. Protože byla uprostřed Pentagonu a dnem i nocí do ní vcházely a z ní vycházely tisíce lidí. Trvalo jim to, než zjistili, že tam je bufet s kafem a koblihama :D Všechny chodby mají plné tématicky rozdělených "výstav", kde profesionálně prezentují, co vše vykonávají a vykonali. V tomto směru (prezentace) se má česká armáda hodně co učit :-(

Následoval přesun do State Capitolu  - je to sídlo senátu a kongresu (www.visitthecapitol.gov/), kde nás provedli budovou, která má také slušnou historii a architektonicky je to mazec. Poté jsme měli opět přednášku (rozumněj: po přednášce vždy následuje debata) od několika zastupitelů z Alabamy. Bohužel, to také nebylo přímo nejpoutavější a vzhledem k tomu, že to bylo krátce po obědě a v menší, né moc dobře vetrané místnosti :-) bylo na mnoha přítomných vidět, jak velké úsilí musí vynakládat - zůstat "online" (mě nevyjímaje).

Nicméně poté (se zbytkem sil) jsme se přesunuli do Supreme Court of The USA (www.supremecourt.gov/). Je to u nich varianta spojeného našeho Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Opět jsme absolvovali prohlídku budovy (a stejně jako v Pentagonu nám bylo díky "uniformě" umožněno nahlédnout do míst, kam se civilista nikdy nepodívá ;-) Poté nám přednášel soudce William Suter (en.wikipedia.org/wiki/William_Suter). Tento 75 letý pán, který má evidentně obrovské zkušenosti dokázal vyprávět tak poutavě, že i po náročném programu věřím, že by ho všichni dokázali poslouchat klidně celý den, v kuse. Opravdu kapacita. Na všechny otázky znal odpověď, bez přípravy a odpovědi byli přímé a upřímné. Byla to krásná tečka za oficiálním programem pro tento den.

Jak asi tušíte, po oficiálním programu byl opět populární neoficiální program :D Dnes cca 8km a jen s jednou keškou ;-) Po sprše jsme se přesunuli na večeři do příjemné čínské restaurace se systémem - zaplať jednotnou cenu a sněz co zvládneš ;-)

 

23.9.2012 (22:30 D.C.) Washington D.C.

Montgomery je v zásadě "díra".....Atlanta byla velký město, ale pořád jaksi divný....nicméně Washington si mne získal od prvních minut. Fakt je to krásný město. Je to hodně podobný Evropě....nejvíc to připomíná Paříž....barvy, tvary budov a tak, ale co je nejzajímavější jsou lidi. Už nám o tom předem říkali, ale až když to člověk vidí, tak uvěří. Je to takový "zdraví" město. Všude tu vidíte někoho běhat nebo jezdit na kole, všichni se usmívají a prostě tak nějak působí na první pohled zdravě. Je to tak nějak nabito optimismem....a to já prostě rád. Přesto, že máme hodně plný itinerář na celý týden, tak jsem se musel zajít trošku pokochat tou krásou a nadýchnout se atmosféry. Dnes přidávám jen pár prvních demonstračních foteček.

 

22.9.2012 (20:30 AL) Coosa River Adventures a BBQ u pplk.

doplním posléze..... 

21.9.2012 (18:30 AL) Další týden za námi

Tento týden jsme kromě standardního rozvrhu měli v pondělí exkurzi na SOS. Byli jsme tam pozváni na obídek, při kterém k nám přisedli zástupci právě končícího kurzu SOS a podělili se s námi o svoje zážitky a zkušenosti. Poté následovala prohlídka školních prostor (rozděleno na 6 letek - zde je rivalita mezi jednotlivými letkami evidentně ještě více podporována a provozována :D). Vše bylo zakončeno přednáškou hvězdičkového generála v důchodu - hodně zajímavé. Tato přednáška byla v přednáškové hale s kapacitou cca 900 lidí...bylo tam cca 800 současných studentů SOS a nás 35 "cizáků" z IOS. Takže si člověk mohl cca udělat představu o budoucích spolužácích. No....TOP GUN jste asi viděli všichni, takže tak nějak to vypadalo. Samo ostře řezaný rysy, ramena přesně do futer a americkej úsměv ;-) Pro zajímavost....z těchto cca 800 studentů jsem napočítal maximálně 40 s nebílou pletí.

V SOSce bude v našem kurzu opět cca 800 studentů, rozděleno do šesti letek a v letkách rozděleno do seminářů po 13 studentech. K 35ti šťastným seminářům přidají po jednom z nás 35 IOS studentů.

V půlce týdne jsme měli první ostré cvičení v rámci Projektu-X, což je hodně zajímavé cvičení se základy v SS oddílech. Těžko to popsat, ale vždy úkol vykonává skupina 6 lidí, z toho jeden velí. Poté je jeden z nás rozhodčí a jeden sepisuje následný feedback. Na celý úkol je 15 min, včetně čtení úkolu a pravidel. Je to vždy o logice, koordinaci, velení atd. Opravdu zajímavé.

Dnes jsme týden kromě přednášek zakončili ranním závodem mezi letkami na 5 km. Sčítal se výsledný čas za všech 12 členů. Podařilo se nám zvítězit. Od druhé letky jsme měli v součtu odstup 11 min, což bylo v průměru skoro minutu na osobu. K tomu jsem doběhl na sedmém místě, což považuji za velký úspěch. Když jsme u toho běhání: od příjezdu (tedy cca 3 týdny) jsem na  měřeném běhání dnes začal druhou stovku kilometrů ;-) 

Dnes večer máme na oslavu vítězství menší barbecue - nic velkého, protože ráno vyrážíme na řeku Montgomery s kajaky. Po zábavě na vodě jsme zváni k našemu podplukovníkovi (šéf instruktor mé letky) do jeho domu u jezera. Tam ale také moc nepobudeme, protože v neděli v 5:30 ráno nasedáme na autobus směr Atlanta ze které letíme do Washingtonu DC. Tam máme plánovaný program do pátku (myšleno oficiální povinný program). Asi to rozepíšu až zpětně, ale pro představu, máme naplánovanou prohlídku tuším cca 30ti institucí, úřadů, památek, muzeí, památníků a nevím čeho všeho. Bude to většinou oficiální, tedy v uniformách a do 17 hod. Tento program pro 35 studentů a 4 důstojníky z IOS stojí americkou vládu cca 1,6 milionů korun. Máme zaplcený hotel, včetně snídaně a veškerý další náklady, kromě jídla - letenky, dopravu, vstupy do výše zmíněných institucí apod. Zatím to není ověřeno na 100%, ale snad by měla být na hotelu dostupná wifi. Pokud ne, takje velmi pravděpodobné, že budu referovat zase nejdříve za týden. 

19.9.2012 (16:30 AL) Škola a výlet do Atlanty

Tak jsem si po týdnu zase konečně našel chvilku pro nějakou aktualizaci "deníčku". Minulý týden jsme po úterním výletu po Montgomery pokračovali v naplánovaném školním rozvrhu. Extra zpestření od přednášek a cvičení byla páteční organizovaná snídaně v důstojnickém klubu. Představte si sál s kulatými stoly po 6 židlích a k tomu jedna tabule pro přednášející. Rozesadili nás ke stolu vždy po čtyřech a k nám přidali různé zástupce - advokáty, policisty, soudce, profesory z místní university, zástupce FBI. Proběhla diskuze v rámci stolů s vynikající snídaní k tomu. Poté proběhlo oficiální představení těchto zástupců, jejich krátké mini-přednášky a diskuze na závěr.

Nevím, jestli jsem to tu už zmiňoval, ale na mojí letce se mi moc líbí naše "pestrost". Tato skutečnost vnáší do všech diskuzí mnoho různých pohledů na věc, mnohdy podložených životními zkušenostmi a je to velmi podnětné. Asi si dovedete představit, jak je (v positivním slova smyslu) vzrušující naslouchat např. při diskuzích na témata: Je oprávněné pro jakoukoliv zemi vlastnit či použít jaderné zbraně? nebo Souhlasíte či nesouhlasíte s trestem smrti? ....Rwanda, Irák, Brazílie, Saudská Arábie, ale i všichni ostatní měli co říct a je hodně zajímavé, jak moc se v některých názorech, zkušenostech či postojích jednotlivci, ale i celé národy liší :D Tato akademická půda nám dává prostor k otevřené diskuzi a všichni se toho snaží využít.....Postřeh: nezaznamenal jsem zatím u nikoho v žádném náznaku akt nerespektování názorů ostatních. Možná díky tomu, že jsme všichni vojáci?....to by bylo positivní zjištění ;-)

Po náročném týdnu jsme chtěli využít jednoho z posledních volných víkendů (bez organizované činnosti) v rámci IOS. To se nám nakonec podařilo a po tradičním pátečním barbecue jsme v sobotu ráno vyrazili ve dvou autech (8 lidí - 2x Bahrain, 2x Czech, 1x Omán, 1x Irák, 1x Libanon, 1x Rumun) směr Atlanta (Georgia). Atlanta je narozdíl od Montgomery již skutečné velkoměsto se všemi mrakodrapy a další náležitostmi, co k tomu patří.

 

Po ubytování jsme si dali prohlídku města a večer navštívili příjemný hudební club. K HOOTERS: jak jsem již psal na FaceBooku: "Atlanta je mrakodrapové velkoměsto, ...pro kluky z vesnice není jednoduché se orientovat :D ....A tak jsme byli rádi, že se nám těsně před jistou smrtí z vyhladovění podařilo najít teplé místečko, kde nabízí Kuřecí stehýnka a...prsa taky ;-)"

 

V neděli jsme zajeli do největšího mořského Akvária na světě: www.georgiaaquarium.org/ Čekal jsem, že to bude pěkné, ale skutečnost byla, že to bylo úžasné. Neskutečné stát v tunelu pod tisícovkami ryb nad hlavou. Lepší než televize...dokázal bych tam stát a koukat týden :o) Obří žraloci, delfíni, rejnoci, verlyby, tučňáci!!! Prostě všechno. K tomu jsme byli i na delfíní show - precizně provedená 30 min audio vizuální pohádka s neskutečnými výkony delfínů....prostě mazec. PS: např. na té delfíní show jsem napočítal cca 2000 lidí, ale v prostorách to mají tak promakané, že se člověk nikde nemačkal ani nečekal. Vřele doporučuji!!!

Jediné co mne mrzelo bylo, že jsme již z časových důvodů nestihli muzeum CocaColy, které je hned vedle Akvária.....Příště ;-)

12.9.2012 (23:15 AL) Škola a výlet po Montgomery

Ve škole vesele pokračujeme v koloběhu přednášek, úkolů, cvičení a běhání :D Za chvilku už snad budu mít připraveno dostatek foteček do připravovaných sérií: auta, jídlo, škola. Takže se na ně můžete každým dnem těšit.

V rámci každé letky má každý svoji Additional Duty (funkci)...mě shodou okolností byla vybrána funkce ITO (IT Officer). Těší mne, že jsem dostal funkci, která je mi blízká, nicméně jsem zatím zcela objektivně nejvíce vytížená osoba z letky. Vzhledem k tomu, že pořád připravujeme různé podklady a úkoly, převážně ve Wordu a PowerPointu a k faktu, že jsou tu lidé, kteří nikdy nebyli nuceni tyto programy používat...asi chápete :-) K tomu máme jen na učebně techniky jak v kongresovém sále :D

Včera jsme byli na organizovaném poznávacím výletě po městě Montgomery. Jednalo se především o seznamování s historií a současností města. Bylo to příjemné a poučné. Kromě radnice, kde jsme si mohli vyzkoušet i volební proces bylo také zajímavé například Rosa Park Museum (en.wikipedia.org/wiki/Rosa_Parks). V jednoduchosti se jednalo o afroameričanku, která započala bojkotem autobusové dopravy v Montgomery velké revoluční změny v součití "různobarevných" lidí v USA.

 

8.9.2012 (15:50 AL) První týden IOS

Tak vás všechny zdravím po týdenní pauze. Jak jsem již naznačil v novinkách: první týden zahřívací, ale rozhodně už ne odpočinkový. Celková náročnost se skládá z psychického i fycizckého zatížení, ale to vše je podpořeno především časovou a spánkovou deprivací :D

Pro přiblížení....zatím máme 3x týdně (postupně se dostaneme na dávku 5x týdně) tělocvik. Na ten chodíme ráno po sedmé hodině, protože tam je ještě pravděpodobnost, že teploty nepřesáhnout 3O stupňů Celsia :o) Prozatím se tělocvik vždy skládal z dávky posilování a dávky běhání, v různých variacích. O tom se určitě ještě někdy rozepíšu.

Po hodinovém cvičení máme v rozvrhu hodinu čas do dalších předmětů. Za tu hodinu musí člověk dojít z prostor pro cvičení (cca 15 min chůze) na pokoj se osprchovat a obléct. Poté vyrazíte ihned rovnou do školy (opět cca 15 min chůze), aby jste tam byli alespoň 5 min před začátek, protože jinak jste přišli pozdě. Pochopitelně, to už tam dojdete zase.....jako kdybyste právě z té sprchy vylezli, jen k tomu máte na sobě uniformu :D Málem jsem zapomněl, že se v tom čase ještě snažíte případně nasnídat, protože před tělocvikem si to tu netroufne nikdo ;-)

Co se školy týče, tak tam máme zatím cca polovinu přednášek pro všechny tři letky a druhou polovinu po letkách. Někdy přednášky, někdy cvičení, někdy testy. Už jsme tento týden stihli jednu esej, jedno zajímavé cvičení (15 min na přečtení zadání a všech pravidel úkolu na 2 A4kách - jednotlivě, pak 45 min na vytvoření strategie plnění úkolu - v rámci letky a pak 15 min na samotné provedení již všechny letky společně), životopis, a nějaké další úkoly. V podstatě na každý večer máme k úkolům ještě nějaké naplánované čtení v rozsahu zatím 20-60 stran na večer.

Ze školy jsme se zatím nedostali dříve jak v 16:30. Bohužel se přednášky většinou spíše o nějakou minutku protáhnou....ale o to se zase dříve začíná další hodina ;-)

Ze školy většinou rovnou na pokoj, opět převléct a v 17:30 na večeři. Tu totiž ve vojenské jídelně (kde je ale nejlepší strava a za rozumné peníze) vydávají jen do 18:00 :-) No, pak nějaký nákup a na večerní práci....

Jak na to koukám, tak to možná zní trošku depresivně, ale není to tak myšleno. Náročné to je, ale člověk z toho má alespoň dobrý pocit, že to má všechno nějaký smysl.

 

3. 9. 2012 (17:30 AL) Odpočinkový den

Dnes jsem se po včerejším náročném výletu věnoval převážně klidnějším aktivitám. Dopoledne jsem si dělal pořádek v počítači a prozatím obdržených dokumentech ze školy. Při pročítání rozvrhu na tento týden se mi pomalu začíná svírat žaludek a i mezi ostatními studenty, které jsem dnes potkával, je cítit ono "ticho před bouří". Všichni moc dobře vědí, že už to začne a že to bude náročné. 

Abych nemyslel jen na učení, tak jsem si šel už podruhé zaběhat. Mám zajímavý poznatek pro všechny, kteří "milují" běhání, tak jako já :D Pokud dostanete špičkové moderní tenisky, máte krásné prostředí běžeckých drah mezi golfovými hřišti a velkou motivaci k tomu....pořád to bolí stejně!!!! :D

Sice jsme byli upozornění, že v okolí běžeckých tratí v prostoru golfového hřiště se mohou vyskytovat aligátoři a v hojném množství hadi, ale za světla by údajně vylezli jen unavení a popletení. Proto by jim člověk prý mohl být schopen i utéct :-)  

 

3. 9. 2012 (12:00 AL) U.S. Space & Rocket Center - Huntsville (AL)

Abychom využili prodloužený víkend, tak jsme se domluvili s Ukrajincem (Vladimír), který již má půjčené "auto" (Hyundai před smrtí), že se společně svezeme do města Huntsville (AL), kde je U.S. Space & Rocket Center (en.wikipedia.org/wiki/United_States_Space_%26_Rocket_Center). Muzeum nabízí pohled do minulosti (i blízké) prvotních vesmírných výprav. Výstava je složena z některých autentických exponátů a dalších "napodobenin". Vše je doplněno o pěkné interaktivní prvky a pro zájemce možnost vyzkoušet centrifugu, letecký simulátor či simulátor startu rakety. Vše nebylo zcela dech vyrážející, ale výstava komplexní a v Evropě asi něco podobného najít nelze. Celková spokojenost.

Po Space Centru jsme ještě zajeli cca o 150 km více na sever do města franklin ve státě Tennessee. Tam žije kamarádka, přítelkyně Vladimíra, která nás pozvala na večeři. Po příjemné večeři a krátké debatě jsme vyrazili zpět na naši AFB, kam jsme dorazili krátce po jedné ráno.

 

31. 8. 2012 (16:50 AL) IN-PROCESSING, ECL testy, BBQ

Dnešní den byl od rána přesně stanovený a už to celé začalo připomínat studium. Jednalo se o jednotlivé přednášky od různých odpovědných. Šlo o základní rady, principy a vše podstatné pro život na základně, v Americe a v rámci SOS kurzu jako takového. Mezi zábavné rozhodně patřila přednáška na téma: Sexual Assault Prevention :-)  a to ne jen kvůli obsahu přednášky (který je opravdu pro nás místy velmi úsměvný), ale především díky přednášející samotné. Zkuste si představit, jak vám přednášku na toto téma dělá Whoopi Goldberg a tak to bylo. Madam ji připomínala nejen svým vzezřením, ale i gesty. Nedalo se prostě smíchu ubránit.

Poprvé jsme se viděli všichni studenti IOS (SOS) pohromadě. Já osobně jsem byl překvapen finálním počtem 35.

V průběhu přednášek jsme se také dozvěděli, že nás 35 bude rozděleno do tří letek. Tyto jsou barevně rozděleny: žlutá, modrá a červená. Bylo zábavné pozorovat, jak každý pídí zjistit, ve které letce a s kým bude "bojovat" o prvenství ve všech nepsaných i psaných soutěžích.

Myslím, že by vás mohlo zajímat některé i Složení letek:

Červená (nejlepší) letka ;-)

Celles Pombo (Brazil), Milan Kriz (CZ), Mohammed Sudani (Iraq), Elie Kamel (Lebanon), Husam AlNadhairi (Oman), Robert Austria (Phillippines), Igorcho Stoimenovski (Masedonia), Emil Cristea (Romania), Jean Kayinamura (Rwanda), Abdulaziz Alwohaibi (Saudi arabia), Ján Hromník (SK), Erhan Arat (Turkey)

Modrá letka

Ammar AlAwder (Bahrain), Denis Dubravcik (CZ), Soto Gonzales (Dominican Republic), El Haj Oueld (Morocco), Dawid Berezinski (Poland), Abdullah AlGadah a Fahad AlRahji (Saudi Arabia), Simon Jaksetic (Slovenia), Jaresak Montha (Thailand), Camille Palmer (Trinidad-Tobago), Adem Bora (Turkey), Mohammed Muaydh (Yemen)

Žlutá letka

Hassene Talbl (Algeria), Shaikh AlKhalifa (Colombia), Guruh Mahardhika (Indonesia), Osses Duran (Panama), Emil Boltryk (Poland), Rashed AlAboudl a Faris AlFarsi (Saudi Arabia), Vell Kul a Ismall Sahin (Turkey), Volodymyr Dubovyl (Ukraine)

 

Po obědě a nafasování sportovního oblečení (čert ví na co :o)) byly plánované ECL testy. Požadované minimum je stanoveno na 70 bodů ze 100. Již jsem dva ECL testy absolvoval v ČR, ale tento se mi zdál pocitově nejtěžší. Nicméně se mi podařilo obhájit 86 bodů z posledně, což mne potěšilo. Jinak se tu dle výsledků pohybuji v průměru. Jsou tu i jedinci na rovných 70, ale taky třeba Rumun s 99! - borec. Po oznámení těchto výsledků v cca 16 hod jsme měli pro dnešek služební povinnosti splněné. Rychlý přesun na ubytovnu, pak taxi do obchodu s "květinami" a v 17:30 nás vyzvedl kolega pplk. z Čech, kterého jsem již zmiňoval. Ten je tu na ročním kurzu i s rodinou a mají pronajatý krásný domek s bazénem a vším tím americkým, co k tomu patří :-)

Jako pozornost pro paní domu jsme koupili nějaké "květiny". Překvapilo nás, když nám je paní v obchodě zabalila do papírového sáčku :D Na BBQ přijela ještě jedna rodinka dalšího majora z Čech, kteří jsou tu také na rok. Byl to moc příjemný večer a díky květinovému opojení a pozdní večerní hodině, kdy jsem se dostal do hajan, jsem již poprvé prospal celou noc ;-)

Teď nás čeká volný víkend, prodloužený o pondělí, kdy se slaví Labor day (svátek práce) a škola tedy započne až v úterý. Doufáme, že se nám proto podaří domluvit s někým, kdo už si půjčil auto na nějaký výlet, tak uvidíme.

 

30.8.2012 (12:50 AL) Další pochůzky

Bohužel se stále přizpůsobuji a na budík jsem se proto opět díval už od půl třetí ráno :-) ale díky tomu, že jsem zalehl už ve 22 hod a vydržel se převalovat až do šesti, tak jsem vcelku svěží. Na devátou hodinu jsem měl domluvenu schůzku v bance, kvůli zřízení banovního účtu. Cca hodinový proces měl dobrý konec a jsem majitelem bankovního účtu v opravdové emerické bance. Během pár dnů mi přijde kreditka a dostal jsem i šeky :o) Jak ve filmu.

S informacemi o účtu jsem vyrazil opět na IOS, kde jsem jim vše nahlásil a obdržel již hotovou kopii českého řidičáku pro místní používání. Pak jsem šel s jedním důstojníkem nafasovat tenisky. Asi to byl vtipálek....jinak si nedovedu vysvětlit, proč mi s vážnou tváří při tom výběru 6X!!! zopakoval, abych si byl opravdu jistý, že mi ty tenisky sedí a že je hodně užiju :o)

 

 

Je pravda, že  pro zajímavost jsem si při dnešních dopoledních pochůzkách zapínal GPS tracker a výsledek do oběda: 7,5 km v nohách :D Asi budu muset zítra zajít vyzkoušet místní místnost s mega pračkama (jak mají v každém americkém seriálu od Přátel počínaje až TBBT konče :o), protože 3 ze 4 modrých košil mám již KO.

Dám teď sprchu a protože již máme služební povinnosti pro dnešek splněné, tak jdeme odpoledne do města projít nabídku auto půjčoven a bazarů, zda se nám podaří sehnat nějaké přijatelné auto.

Zítra máme náročný program od rána až do 16 hod - všechna poučení a ECL testy. Ale jako odměnu máme pak domluveno pozvání na barbecue v domě s bazénem u kolegy z čech (podplukovník, který SOS kurz absolvoval již před léty a teď je tu na ročním studiu i s rodinou).

 

PS: jeden pozoruhodný poznatek...dnes jsem si uvědomil, že za dva dny na základně, co jsem už potkal stovky lidí....neviděl jsem jediného člověka kouřit!!!

 

Salutování je specifický druh vojenského pozdravu, který provádí vždy jeden konkrétní voják (nebo i jiný příslušník vojensky organizované instituce či sboru) za pomocí své paže. Salutování se v mnoha zemích světa obvykle provádí napnutou pravou rukou, kterou si voják přiloží buďto ke štítku své vojenské čepice (nebo jiné standardní pokrývky hlavy) případně pouze k pravému spánku své hlavy. Tento pozdrav je tradičním projevem vzdávání úcty vůči nadřízeným, vyšším vojenským hodnostem a funkcím, státní vlajce, státní hymně, nejvyšším státním představitelům, případně úcty k zemřelé osobě apod. .... tak to praví WIKIPEDIE.

Docela mne mrzí, jak tento jednoduchý akt, kterým může voják pozdravit,...vyjádřit svoji příslušnost...a vzájemně současně dokáže všechny účastníky zahřát u srdce....přešel v českých podmínkách díky okolnostem spíše k populárnímu prvku, za který jsou studenti na vojenských školách "buzerováni" (mnohdy bohužel právě lidmi, kteří si tu čest ani nezaslouží), když jej nevykonají....a tím se z toho to kouzlo ztratilo :-( tady to funguje, tak jak asi bylo původně myšleno a je to nenucené a příjemné současně.

 

První den na AFB - IOS In processing
29.08.2012 23:46

Bohužel....jak jsem v těch 22 hodin ulehl, tak v cca 2 ráno jsem se vzbudil (protože tělo nepochopilo, že není 9 ráno) a s převalováním jsem vydržel cca do 5 ráno, kdy jsem už vstal - vybalil, vyžehlil uniformu, vyleštil botky a zavolal on-line příbuzenstvu.

V 10 hodin jsme se měli hlásit jako fešáci v modrých uniformách v IOS - centru. Tam jsme již potkali pár prvních kolegů z kurzu. Postupně se sem sjíždíme až do pátku - kdy bude následovat celodenní in processing kolečko. To se skládá především z přednášek nutných pro život na základně: co, kdy, kde, jak, s kým, s kým NE :o), finanční náležitosti, ubytovací řád, řidičský průkaz, bezpečnost na základně a také opět z ECL testů (angličtina).

Už při mém ranním 5ti minutovém pohledu na projíždějící auta před naší ubytovnou mi bylo jasné, že oko každého milovníka aut si zde přijde na své. A to se mi taky během dopoledne nesčetněkrát potvrdilo. Zajímavé je, že cca za 45tým Mustangem v rámci jednoho dopoledne se už člověk skoro ani neohlédne :D

 

Dnes jsme stihli potkat lidi z Makedonie, Filipín, Maroka, Rwandy, Thajwanu, Libanonu...ostatní si nevzpomenu. Jak říkám, všichni společně se uvidíme až v pátek.

Po úvodním pohovoru s úřednicí-kapitánkou, která nám dala seznam všeho, co musíme zařídit následoval pohovor s velitelem IOS.

Pak  jsme zařizovali ID (vstupka na základnu)...poštovní schránku....domluvili jsme si na zítra termín schůzky pro zřízení bankovního účtu. Taky mi vystaví kopii našeho řidičského oprávnění, abychom mohli jezdit i zde. Vše je totiž poměrně daleko...(taky časem rozepíšu).

Odpoledne jsme po krátkém odpočinku zašli udělat do místního obchodu nějaké zásoby jídla. Na cestu zpět jsme již potřetí využili místní taxi služby, která nás v rámci základny sveze, kam potřebujeme....a to zdarma.

 

Cesta z ČR do AFB - Maxwell - ALABAMA

Celá cesta šla téměř na minutku dle plánovaného itineráře. Po krátkém letu: Praha - Amsterdam (až další den po příletu jsme se dozvědeli, co jsme minuli v Amstru: www.novinky.cz/zahranicni/evropa/277316-letadlo-v-amsterdamu-uneseno-nebylo-vez-nerozumela-pilotovi.html.

Následoval poměrně unavující let do Atlanty. Jednak to bylo poměrně dlouhé (cca 10 hodin), ale hlavně byla v letadle dost zima. Co neschoval člověk pod deku - zmrzlo :-) Tedy ani spánková rezerva se vytvořit moc nedala. Nicméně pohled na Grónsko či jezera v Kanadě byl úchvatný.

 

Z letiště v Atlantě byl respekt, protože je to jedno z největších a nejrušnějších letišť na světě a 2 hodinky na přestup mohou být někdy i málo. Naštěstí šlo vše bez problémů a stíhalo se to v pohodě.

Z Atlanty už následoval jen cca hodinový let do Montgomery, kdy sídlí AFB. V Montgomery mi hned přišla nějaká SMS z domova o poplašných zprávách ohledně hurikánu ISAAC, ale ten šel opravdu více západně od nás :o)

Na letišti nás už čekal náš sponzor (aktivista, který pomáhá mezinárodním studentům - vždy přidělen cca ke dvěma studentům) a pár dalších lidí z University. Dostalo se nám vřelého uvítání (myšleno s kolegou Denisem z Čáslavi a kolegou Jánem ze Solvenska, kterého jsme potkali v Atlantě). Bez přehánění si podobně představuji, že takto vítají vojáky, co se vrátili z války. Úsměvy, nápoje, domácí koláče. Příjemné. Pak ven z letiště (prásk  ho!!! - první přes 30 stupňová facka ve 21 hod večer!!!...a hned první prásk ho v podobě autobusu klimatizovanýho tak na 18 stupňů :o) podobných facek jsme ještě za večer dostali několikero - včetně pokoje, kde bylo určitě pod 20. je to zřejmě místní móda (určitě se o tom ještě rozepíšu). V téměř každé budově mají klimu puštěnou naplno....a v každé takové vidíte někoho, jak sedí v bundě a smrká...

Nakonec jsme se tedy po cca 24 hodinách na cestách dostali v cca 5 hodin 29.8. (ČR času) a 22 hodin 28.8. (místního času) na pokoje (k jejich popisu se počítám taky někdy dostanu - většinou to všechny zajímá, jako nějaké měřítko :o) nu, nic tu člověku v zásadě nechybí).

Chrrr....pššššš....pššš...chr